Nová kniha "Osnova praxe vnitřních umění"

Níže naleznete předmluvu k chystané knize Osnova praxe vnitřních umění.

Pokud o ní budete mít zájem, buď se ozvěte na Květy Tao, anebo mi dejte vědět, abychom jich předobjednali dostatečný počet.

Cena by měla být Kč 1000,- a jelikož jsem měl možnost číst pracovní verzi, tak mohu jenom doporučit.

Předmluva
Text je příručkou, která je primárně určena adeptům a praktikům vnitřních umění. Dalo by se
jednoduše říct, že je to Kniha o Taiji, ale nechtěl jsem tím, že bych ji tak nazval, omezit okruh čtenářů
a uživatelů. Stejně tak dobře by se mohl materiál jmenovat Funkční fyzioterapie nebo Čchi kung
od A do Z. Každopádně je zde kompletní návod, který shrnuje v jednotlivých krocích obecný postup
praxe od nastavení a pohybu těla (fyzioterapii), přes práci s energií (čchi kung) až po vnitřní práci
s pozorností, srdcem/myslí a duchem (Taiji).
Nejedná se o učebnici a nedělá si ambici jednotlivé dovednosti dopodrobna vysvětlit, ale jen je
funkčně seřadit, aby dávaly smysl, aby byl možný co nejrychlejší pokrok. Jednotlivé postupy jsou
vysvětlovány v kurzech a budou obsaženy v jiném materiálu. Správné pořadí a zachování základních
postupů umožňuje maximální míru efektivity praxe, bez zbytečných zacházek, zbloudění
a nedorozumění. Mělo by vám to usnadnit cestu a pomoci se vyhnout nepříjemnu a bludům. Je
výsledkem mnoha desítek let intenzivní praxe a nesčetných omylů a chyb, kterých jsem se dopustil.
V tuto chvíli je to to nejčistší, co mohu nabídnout, a je to esence toho, co se pokouším dělat a učit.
Materiál by mohl nahradit mnohdy nepřehledné poznámky z kurzů a seminářů a vytvořit jakousi
pomyslnou červenou niť, vedoucí skrz umění návratu do srdce skutečnosti. Déle praktikující
nepotřebují podrobné popisy a toto by jim mohlo pomoci si jednotlivé kroky připomenout a udělat
jakousi inventuru a těm, kteří se chystají na cestu, nastínit její průběh.
V rámci tohoto materiálu se budu držet dávného rozdělení na zjevnou sílu, skrytou sílu a sílu
proměny. Je to praktické a logické. Má to vlastně jen jedinou potíž, a to ‒ pokud začnete se cvičením
a učením, zjistíte, že dvě první úrovně se překrývají, jedna určuje kvalitu druhé a úroveň druhé kvalitu
té první. Při vědomí toho je velmi obtížné následný text nějak jednoduše rozdělit, aby zůstal
přehledný a kompaktní.
Co se týká samotné první úrovně, snad by to ještě do jisté míry poměrně možné bylo a zdá se to
zdánlivě jasné. Tělo má svou anatomii a fyziologii, tělo má určité množství kostí, kloubů, svalů, a tak
se jedná vlastně o jakousi architekturu, zákony statiky a dynamiky, které jsou dané právě strukturou
a anatomií, tedy jasně danou formou. Zdá se ne zas tak obtížné vymyslet nějakou adekvátní metodiku
a didaktiku. Bohužel tato úvaha je čistě teoretická, a když se podíváme na interpretaci biomechaniky
u mnoha letitých praktiků, sportovců (třeba i vrcholových) a dalších lidí živících se tělem, mnohdy
nezbývá, než jen nevěřícně kroutit hlavou. A to se jedná o zjevnou úroveň formy, nemluvě o úrovních
skrytých a vnitřních. Výsledkem této desinterpretace pak jsou sportovci se spoustou zranění, herci, co
neumějí ani chodit, mistři tradičních umění, kteří nevědí, kde je nahoře a kde dole a necítí ani kontury
vlastního těla. Je zřejmé, že jedna věc je něco si myslet a mít nějaké mínění, jiná věc je reálně něco
cítit a vnímat. Mysl skrz záměr může být nástrojem pozornosti, ale může také být naplněna čistou
iluzí a bludem, na hony vzdáleným jakékoliv realitě. Můžete si klidně myslet, že jste holub. Létáte,
snášíte vejce? Pokud ne, holub patrně nejste. Blíž realitě bývá cítění, ale i na to se nelze úplně
stoprocentně spolehnout. Stejně tak se vyskytuje naprosto rozdílná míra vnímání a s tím spojeného
polohocitu a pohybocitu. Čistě prakticky ‒ z klasické fyzioterapie víme, že lidé, kteří mají velké
bolesti, jsou po magnetické rezonanci seznámeni s nálezem. Člověk zdravý, zcela bez potíží, může mít
ale nález stejný, nebo ještě výrazně horší. Člověk s bolestmi projde terapií, bolesti vymizí, ale nález po
kontrolní rezonanci je stejný. Jak je to možné? Nikdo neví, ale je to tak. Prostě subjektivita
a objektivita jsou dvě zcela odlišné věci a někdy se potkávají a někdy vůbec. Jak tedy v takové situaci
vymyslet a vytvořit obecně platný a pro všechny fungující systém učení? Prostě to nejde. Proto jsem
i následný materiál nazval osnovou při plném vědomí toho, že se nejedná o neměnný a daný systém.

5
Je to tak pouze v některých krocích, kdy je nanejvýš dobré pořadí zachovat, ale ne vždy, všude
a za každou cenu.
Když pak reálně začnete s prvními cviky a učíte se znova přejít do parasympatiku (přestat fungovat
převážně pod adrenalinem), nastolit znovu vnímání těla, je nanejvýš praktické a prospěšné začít
i s cviky energetické hygieny. Tím se rázem posouváme z první do druhé úrovně. Kvalita cítění nám
pak pomáhá v lepším vnímání. To také zaručí rychlejší postup. Jen je potřeba zachovat adekvátnost
a nepřevážit se na žádnou pomyslnou stranu.
S ohledem na to je jedním z prvních kroků právě vyčištění našeho vnímání a toho, co to je cítění
a myšlení. Návrat kompetencí tělu a jakási kalibrace jednotlivých složek, které skládají obraz našeho
života, a to jak vnímání sebe, tak světa. Jinými slovy, co má dělat tělo, ať dělá tělo, cítění je cítění
a pozornost je pozornost. Mysl nemá například žádnou kompetenci stavět tělo do pozice, musí se tak
dít skrze vnímání atd., ale o tom podrobněji později. Jednotlivé složky jsou různými vstupy, které
se ale vzájemně ovlivňují a je třeba si toho být vědom. Nestane se nám pak, obrazně řečeno, že se
snažíme hoblovat kladivem a zatloukat hřebíky pilkou.
Míra učení a pokroku je daná motivací a ochotě se sobě věnovat. Pokud se jedná o někoho, kdo si
chce jenom vylepšit kvalitu pohybu nebo „jen“ být zdravý a bez bolesti, teoreticky by mu stačilo
zabývat se jen zjevnou silou, která není ničím jiným než funkční fyzioterapií. Následně popsaný
postup je ten nejjednodušší možný, aby ještě fungoval a aby pokryl vše, co má, a dával celkově smysl.
Není v něm naprosto nic zbytečného a navíc. Současně je jakýmsi levelem nula, který je základem, ze
kterého mohou čerpat lidé nemocní, zdraví, v kondici i vrcholoví sportovci a profesionálové.
Po mnohém přemýšlení jsem se rozhodl strukturu knihy koncipovat tak, jak jsem to udělal. Nechci
ředit jednotlivé kroky osnovy podrobným vysvětlováním (a není to ani smyslem tohoto textu), ale
věci, které přináleží k zjevné síle a mohly by pomoci lidem se základy cvičení, jsem dal do dodatků
na konec knihy. Materiál tak může sloužit i jako učebnice a fyzioterapeutická pomůcka pro lidi, kteří
se snaží uzdravit a hledají cestu ke cvičení, které by jim pomohlo a dávalo smysl.
Jan Pletánek, t.č