Otázky a odpovědi II

Těžko se s Vámi nepodělit.

Pěkné dny.

Lukáš

Existuje možnost, že při praktikování čchi-kungu si člověk může ublížit. Psal o tom např. i B.Kumar Frantzis. při nesprávném praktikování, při příliš horlivém praktikování... mohou se objevit psychické diskomfortní stavy (třeba poruchy nálad atd), něco se třeba objeví z podvědomí - třeba praktikování uvolní něco co je zasuté hodně hluboko...Podle mne se to může stát i při vybalancované praktikování...

Řekl bych více osy a harmonie nemůže nikdy škodit, ba právě naopak. Projevem harmonie je klid a projevem setrvání ve středu nepotřebnost používat sílu. Praxe tedy vede skrze tyto stavy a projevy k větší lidskosti, která je cílem. Taiji, qigong a mediace mi k tomu mají pomoci. Tady asi může být kámen úrazu. Tyto metodiky jsou prostředkem, nikoli cílem. Takže pokud nezaměníte prostředek za cíl, neměli byste mít problém.

Mnoho z obecných principů, jak "cvičit" a jak to uchopit, jsem už popsal v předchozích odpovědích, co by se k tomu dalo ještě říct, je, že staří mistři mluvili o "vaření na mírném ohni". Jinak řečeno, "pořád trochu". Pokud chcete, aby vám hořel oheň v ohništi, musíte přikládat. Přikládat akorát. Když dáte málo, oheň vyhasne. Když dáte moc, tak ho zadusíte. Pokud pravidlo 70 procent říká tohle, tak je správně.

Již jsem mluvil o "lžičce denně", "správně vypálené hruškovici", ale také o tom, že "pokud chcete nahoru, musíte běžet".

Rozhodně nevidím žádný smysl ve strašení lidí. To se dělá akorát, když je chcete ovládat a manipulovat s nimi, a pak těm vystrašeným jedincům nabídnout řešení v podobě sebe. V tu chvíli se jedná pouze o zvířecí submisivitu a dominanci. Je jasné, že pokud budete tlačit, může něco prasknout, ale inteligence je nedílnou částí praxe a zdravý ideálně selský rozum je na místě. Strašení praxí mi připomnělo radu z okruhu některých čínských mistrů, kteří říkali, že si musíte koupit jejich čínské oblečky na cvičení, že mají na rukávech a nohavicích gumičky, aby neunikala energie... Je to dokonalý nesmysl, ale divili byste se, kolik toho prodali. Je potřeba podporovat samostatnost a svobodu lidí, jen tak může vzniknout přátelství a partnerství.

Je přirozené, že starší (věkem nebo služebně) se stará o mladšího a pomáhá mu, tak by to mělo být podle mě i s učením. Tady nejsou žádní skuteční mistři, jen ti, co se jimi pokoušejí být a více či méně se jim to střídavě daří a nedaří. Opravdový učitel si přeje, aby jeho žáci byli lepší než on, tak se také skutečný učitel pozná. To, že žák přeroste učitele, jedině tím je zaručen vývoj. Pokud někdo odrazuje od cvičení a straší ostatní, a posun studenta podmiňuje svou přítomností atd. nepochopil nic z toho, jak věci opravdu jsou.

Diskomfort se určitě může objevit, stejně tak neveselé nálady a zaručuji vám, pokud začnete opravdu cvičit, že se objeví, ale v tom smyslu, že člověk zahlédne sám sebe a z toho se mu udělá nevolno. Tady je pak rada, přidat (nikoliv ubrat) a "zamést si před vlastním prahem" a rada všech rad  - nebrat se zbytečně vážně.

Samozřejmě se jsou různá období praxe. Někdy je možnost a potřeba fakt "dřít" a pak období, kdy můžeme tak udržovat získané rozsahy. Když se vrátím k pravidlu 70 procent, rozhodně neznamená vlažnost praxe. Je třeba a musíme cvičit na 100 procent, pokud to má přinést nějaký výsledek (být člověkem na 70 procent mi přijde málo anebo hodně, záleží odkud se na to díváme), ale posun se musí dít skrz osu a harmonii a ne skrze tlak, vynucování a nepřirozenost. Jak říkali staří alchymisté "každé ráno ohřát vodu na 100 stupňů".

Praxi minimálně hodinu denně beru jako nezbytné hygienické minimum (ideálně by praxe jako svět a dech měly trvat 24 hodin). Někdy je čas více meditovat (sedět), někdy je čas se hýbat, pořádně se hýbat! No a pak si to všechno mnohokrát denně připomínat. Ve fyzioterapii se tomu říká "pohybové svačinky". Když máte sedavé zaměstnání, je potřeba se každou hodinu zvednout a trochu se zahýbat. No a pokud se nacházíte ve světě, který se nachází mezi nebem a zemí, je dobré si každou hodinu, nebo kdykoli si vzpomenu, zkontrolovat, že osa nebe a země a osa moje se pokud možno překrývají. A pokud jsem si bral něco (většinou sebe) zbytečně vážně, či se k něčemu zbytečně přiklonil (naklonil), a svou osu tím vychýlil, vrátit se zpátky.