Otázky a odpovědi V

Jak se udržet v ose? Jak se do ní vrátit?

 

Na tento dotaz jsem už v různých obdobách odpovídal v předešlých mailech, ale asi neuškodí některé věci zopakovat a něco k tomu přidat.

 

První věc, která mě k tomu napadá, že v ose se nedá udržet. Pokud potřebujete sílu, nejste v ose, nejste ve středu. Střed se pozná tak, že právě žádnou sílu nepotřebujete. Parafráze toho je v klasických textech o taiji, kde se říká, že "skutečný hrdina se nesetkává s žádným odporem." Síla středu vám umožňuje nemuset bojovat. Boj není nic jiného než působení silou. Takže do osy je třeba se uvolnit. To, že nepoužíváme sílu, nás do středu navrací.

 

Nepoužít sílu ale neznamená "být bez síly". Jen se nejedná o hrubou, tupou, trapnou sílu, ale o sílu vycházející z vyváženosti.

 

Slýcháme, že doba je hektická, že se všechno zrychluje... Ve středu je VŽDY klid. Stojí a věci se pohybují kolem něho. Pokud vám přijde, že se to kolem vás pohybuje rychle, není to ani dobou ani zrychlujícím se světem, ale tím, že jsme opustili svůj střed. Čím dále jsme od něj vzdáleni, tím rychlejší a zběsilejší nám svět připadá, ale tato rychlost není součástí světa, ale náš výlet mimo těžiště. Současně pokud se od středu vzdálíme příliš, nám věci, které nás do těžiště a harmonie mají tendenci navrátit, přijdou jako útok směřující proti nám a jako něco nepřátelského a nepříjemného. Dokonce máme tendenci na ně útočit a bojovat s nimi. Jak již bylo řečeno - "skutečný hrdina se nesetkává s odporem". Zde to má další význam.

 

Nedá mi to nezmínit se v této souvislosti o nemoci. Nemoc není náš nepřítel, jen nás vede a nutí k poctivosti. My si myslíme, že věci nějak jsou, ale je nám ukázáno skrze naše tělo, jak to opravdu je. Není v tom nic ďábelského nebo trestajícího, je to jen harmonizace a vyjádření našeho skutečného nitra. Denně slýcháme, že někdo má těžký průběh a někdo mírný průběh nemoci. Vědci přemýšlejí, čím to je. Najdou nějaký protein, krevní skupinu, neandrtálský gen... To je hezké, ale realita je mnohem jednodušší a prostší. Míra vnitřních konfliktů, vytváří průběh. Míra vnitřní harmonie určuje, jak věci zvenku proběhnou. Jaké okolnosti si přitáhneme a ony nám odzrcadlí to, co je uvnitř. Není tu žádný vnější nepřítel, není tady nic venku, proti čemu bychom měli vést boj. Je to naprosto průzračné: "Pokud chceš vědět, jaké jsi měl včera myšlenky, podívej se dnes na své tělo. Pokud chceš vědět, jaké budeš mít zítra tělo, podívej se na dnes na své myšlenky." Může se mi to nelíbit, třeba jako gravitace, ale mnohem lepší je si toho být vědom a chovat se podle toho.

 

Těžiště není místo, které je stálé. Pokud dnes máte střed, v plynoucím čase a pohybem v prostoru a vzájemnou interakcí se světem je třeba střed korigovat a vracet se do něj. Osho ve své knize Tři poklady Tao to přirovnává k pohybu provazochodce, který při každém kroku musí zas a znovu obnovovat své těžiště v závislosti na situaci a místě, kde se nachází. Svět je živý a pokud i my máme být naživu, není možné trvat na něčem, co platilo včera, protože dnes to tak už vůbec nemusí být a zítra bude zase jinak. Slovo Taiji by se dalo přeložit jako dynamická rovnováha/ vyváženost/ harmonie.

 

Pokud se ocitnete v excitované situaci a dějí se teď různé věci, které prověřují vše na dřeň, jak si obnovit svou rovnováhu a znovu získat nadhled a klid?

 

Použijte staré známé cvičení, kdy si tyto kvality propůjčíte od něčeho, kde jsou tyto principy samou podstatou, a to je nebe a země.

Nastoupejte ze svého těla do prostoru nebe, kde je jen modro a slunce. Rozhlížejte se všemi směry, vnímejte nekonečný prostor všemi směry a nekonečnou otevřenost oblohy všemi směry. Toto otevření nechte vstupovat do vašeho vědomí a naplňte ho touto kvalitou. Současně vnímejte vše z perspektivy nebe. Velké věci jsou jen drobnými body a v určité výšce zcela mizí. Není to útěk, ale je to změna perspektivy.

 

Co je opravdu důležité? Co stojí za pozornost? Kvůli čemu má smysl se zlobit? Co mohu změnit na tom, co se děje? Co změnit nemohu? Některé věci se dějí, nic na tom nezmění to, že se mi to nelíbí, a že si myslím, že to není v pořádku a správné. Jaké jsou mé reálné šance to nějak ovlivnit a něco s tím udělat? Pokud s tím mohu něco udělat, pokusím se o to. Pokud jsou mimo moji váhovou kategorii, jediné co můžu, je změnit svůj postoj a prostě to přijmout.

 

Pokud naplním své vědomí otevřeností nebe a jeho perspektivou, naklesám opět ke svému tělu vstoupím do něj, s tím, že těmito kvalitami nechám i tělo prostoupit. Pak klesám pod tělo do vnitřního prostoru země. Vnímejte svým vědomím strukturu země, kameny, kořeny, pukliny, vodu, živočichy... Pak vnímejte hlubokou podstatu země, a tou je ticho a klid. Těmito kvalitami postupně naplňte své vědomí. Když ucítíte, že vámi již hluboký klid a ticho prostupuje, nastoupejte zpět ke svému tělu a naplňte ho též těmito vlastnostmi.

Je to stará metoda obnovení základních kvalit. je to jednoduché a vysoce efektivní. Pokud se vám to podaří, zjistíte, že v oblasti mezi obočím se začne objevovat vnitřní úsměv. Ten začněte prohlubovat a postupně jím naplňte celé své tělo a prostor, kde se tělo nachází.

 

Ještě by se dalo použít rozšíření tohoto cvičení na obnovení osy. Zavnímáte nebe a pak zemi. Mezi nimi existuje vertikální spojnice, která je osou spojení nebe a země. Podle této osy můžete porovnat svou osu a obnovit její korektní pozici, tak, že se budou překrývat. Pokud tomu totiž tak není, je zbytečné se zlobit na nebe a zemi, ale je třeba korigovat sebe.

 

Pokud potřebujete vyvážit emoce, je možné použít čchi kung na emoce. Je samozřejmě možnost s emocemi bojovat, ale nemá to valného účinku. Lepší je vrátit se k původním emocím a těm dát pozornost. Prodýchat ledviny odvahou, játra lidskostí a laskavostí, srdce radostí, slezinu opravdovostí a vědomím správného a plíce tichou klidnou radostí. Tento okruh několikrát projděte a pak podržte všechny kvality emocí ve svém vědomí. Můžete to následně vnímat jako vír, ze kterého můžete vystoupit anebo projít středem (okem hurikánu emocí) ven. Je to nesmírně úlevné a současně to pěstuje hlubší úroveň a kvalitu emocí.

 

Spousta lidí dnes trpí strachem o sebe a své blízké. Je zcela oprávněný a je nesmysl říkat, že se bát nemají. Strach silně vysiluje imunitní systém a vytváří snížení celkové vibrace. K tomu, jak říkaly naše babičky, "má velké oči". Zkuste si tato popsaná cvičení. Nebojujte proti strachu, vraťte se do perspektivy, klidu a případně projděte své emoce a vystupte z nich. Když se vám to podaří, budete se na ně následně moci dívat asi jako na ryby v akváriu. Nezmizí, ale nebudou s vámi smýkat a vy budete moci z pozice pozorovatele zhodnotit reálnost té situace a v nějakém klidnějším módu adekvátně zareagovat nebo prostě počkat, až se to přežene.

 

Je dobré tato cvičení mít v záloze a zkoušet je, i když se cítíte dobře a nic vám není. Když to budete mít nacvičené v době míru, tak to pak snáze použijete v dobách, kdy svět blázní.

 

Případně jednoduše použijte Françoisovu větu "Don´t try to understand, keep your axis, only Chuck Norris can understand..." (Nepokoušej se tomu rozumět, drž se osy, jenom Chuck Norris dokáže rozumět...doplňte své aktuální téma)